DEFINICE FINANČNÍCH DERIVÁTŮ

 

Derivát lze definovat jako finanční nástroj, jehož hodnota závisí na hodnotě konkrétního podkladového aktiva (nebo se od ní odvozuje). Mezi nejčastější podkladová aktiva patří akcie, dluhopisy, komodity, měny, úrokové sazby nebo trhové indexy.

Význam derivátů ve světě financí během posledních 30 let stále rostl. Finanční instituce, banky, velké podniky pravidelně a aktivně obchodují s různými typy forwardových obchodů, opcí, swapů a dalších derivátů na burze nebo na mimoburzovním (OTC) trhu.

VLASTNOSTI

  • hodnota derivátu je odvozena od hodnoty konkrétního podkladového instrumentu. Mezi nejčastější podkladová aktiva patří akcie, dluhopisy, komodity, měny, úrokové sazby nebo trhové indexy
  • jejich podstatou je forma termínového obchodu, tzn., že dochází k určitému zpoždění mezi sjednáním obchodu a jeho plněním. Naproti tomu u promptních (spotových) obchodů je typický soulad sjednání obchodu s jeho plněním
  • investice spojená se sjednáním derivátů je nižší než u obvyklých obchodů s obdobným výnosově-ztrátovým profilem, což způsobuje pákový efekt

ČLENĚNÍ

 

Z hlediska uskutečnění obchodu se derivátové obchody dělí na:

  • Nepodmíněné termínové obchody (futures, forward, swapy), kdy obě smluvní strany mají povinnost kontrakt plnit a vypořádat dle podmínek k datu splatnosti, a
  • Podmíněné termínové obchody (opce), u kterých má kupující právo, nikoliv však povinnost, plnit a vypořádat kontrakt. K datu splatnosti buď kontrakt využije, nebo ho nechá propadnout.

Podmíněné i nepodmíněné deriváty lze navzájem kombinovat, pak se samotný derivát stává podkladovým instrumentem. Tak vznikají např. opce na swapy, opce na futures, futures na opce nebo forwardové swapy.

Podle toho, na jakém trhu se deriváty obchodují, se člení na:

  • Burzovní – podmínky kontraktů jsou standardizovány (doba splatnosti, velikost kontraktů, atd.)
  • Mimoburzovní (OTC, over-the-counter) – podmínky obchodování, stejně jako vlastnosti nejsou standardizovány, mohou být tak ušity přímo na míru obchodním partnerům.

DLOUHÁ A KRÁTKÁ POZICE

 

Při obchodování s deriváty existují dvě základní pozice, ve kterých se obchodníci mohou nacházet – dlouhá (long) pozice a krátká (short) pozice.

  • Obchodník vstoupil do dlouhé pozice, když si derivátový kontrakt koupil - očekává tedy růst ceny podkladového aktiva. Aby dosáhl po ukončení transakce zisku, musí prodat za vyšší cenu, než za kterou nakoupil.
  • Pokud obchodník derivátový kontrakt prodává, dostává se do krátké pozice – spekuluje na pokles kurzu podkladového aktiva. Nejdříve tedy prodá za určitou cenu s předpokladem nákupu později za cenu nižší, tím dosáhne zisku.

Záměry investorů, které v případě derivátů sledují, se velmi liší. Menší část hráčů na trhu má v úmyslu chránit svá stávající portfolia proti ztrátám. Tito investoři používají deriváty jako pojištění (opce) nebo zajištění (futures), a patří mezi ně například správci investičních fondů.

Většina všech hráčů na trhu chce spekulovat, jelikož deriváty umožňují vysoké kapitálové zisky v krátkém čase, a to za relativně nízké částky.

 

FORWARDS

 

Forward je kontrakt závazný (nepodmíněný), nestandardizovaný, obchodovaný na mimoburzovních trzích (OTC) za účelem koupě nebo prodeje určitého podkladového aktiva ve sjednaném množství k určitému datu v budoucnu, a to za cenu sjednanou při uzavření obchodu.

Jedna ze stran forwardového obchodu vstupuje do dlouhé pozice a souhlasí, že koupí příslušné podkladové aktivum ke stanovenému datu za určitou cenu. Druhá strana vstupuje do krátké pozice a souhlasí, že dané aktivum ke stejnému datu za stejnou cenu prodá.

Kupující strana ve forwardovém obchodu je povinna koupit akcie za předem stanovenou cenu k předem stanovenému datu v budoucnu (nepodmíněný obchod).

FUTURS

 

Futures kontrakt je závazný (nepodmíněný), standardizovaný (na rozdíl od forwardů), obchodovaný na burze za účelem koupě nebo prodeje konkrétního podkladového aktiva v standardizovaném množství ke stanovenému datu v budoucnu za cenu sjednanou při uzavření obchodu.

Strana, která souhlasí s tím, že v budoucnu podkladové aktivum koupí, tj. kupující v daném obchodu je v dlouhé pozici, zatímco strana, která souhlasí s prodejem aktiva v budoucnu, tj. prodávající v daném obchodu je označován jako v krátké pozici.

Aby bylo obchodování možné, burza stanoví určité standardizované prvky daného obchodu. Jelikož se obě strany daného obchodu navzájem neznají, burza taktéž poskytne mechanismus, který dává oběma stranám záruku, že bude obchod dodržen.

V reálném životě je poměr skutečně předaných podkladových aktiv v rámci futures obchodů velmi nízký. To je následkem skutečnosti, že smluvní strany používají futures pro zajištění nebo spekulace a často dosáhnou zisku před splatností (pozici uzavřou před splatností).

Podkladové aktivum v rámci futures obchodů vůbec nemusí být tradiční komodita – mohou to být měny, cenné papíry nebo finanční nástroje a nehmotná aktiva nebo akciové indexy a úrokové sazby. Jelikož v případě futures jde o obchody probíhající v budoucnosti, účelem burzy s futures je působit jako prostředník, který minimalizuje riziko neplnění jakékoliv ze stran. Proto burza požaduje, aby obě strany složily počáteční vklad, tzv. marži. Dále vzhledem k tomu, že se cena futures obecně mění denně, rozdíl mezi dříve sjednanou cenou a denní cenou futures je taktéž vypořádáván denně. Burza čerpá prostředky z maržového účtu jedné ze stran a uloží je na účet druhé tak, aby každá strana dosáhla příslušné denní ztráty či zisku. Pokud maržový účet klesne pod určitou hodnotu, je majitel účtu vyzván k doplnění prostředků na účtu. Tento proces je znám jako dorovnávání podle trhu (marking to market).

 

SWAPY

 

Swap je obchod mezi dvěma stranami o výměně finančních toků během stanoveného období.

Zpravidla v době, kdy je obchod započat, je alespoň jedna z těchto sérií finančních toků určena pomocí náhodné nebo nejisté proměnné, například úrokovou sazbou, směnným kurzem, cenou akcií nebo cenou komodit.

Např. v případě úrokového swapu se strana X upíše každý rok platit fixní úrokovou sazbu 3 % z 1 000 000 Kč, a to příští 4 roky straně Y. Strana Y se naopak upíše každý rok platit pohyblivý úrok (např. EURIBOR + 1 % z 1 000 000 Kč) také po dobu 4 let. Pokud po prvním roce je EURIBOR 3 %, strana X by měla platit částku ve výši 30 000 Kč a strana Y částku 40 000 Kč. Dojde k placení rozdílu ve výši 10 000 Kč od strany Y k X.

V případě měnového swapu jsou peněžní toky vázány na hodnotu cizích měn.

OPCE

 

Osoba kupující opci získává právo (ale NIKOLIV povinnost)

koupit (call opce)                          nebo                              prodat (put opce)

určité podkladové aktivum během určité doby (americká opce) nebo při vypršení doby (evropská opce), a za toto právo zaplatí opční prémii. Prodávající (vystavitel opce) je povinen koupit (put) nebo prodat (call) příslušné podkladové aktivum za předem stanovenou realizační cenu, pokud bude opce kupujícím uplatněna.

Předem stanovená cena, za kterou držitel opce může v případě call (kupní) opce koupit, nebo v případě prodejní (put) opce prodat podkladové aktivum, se nazývá realizační cena (strike). Je bráno za to, že kupující uplatnil svou opci, pokud využije práva koupit podkladové aktivum v případě call (kupní) opce nebo jej prodat v případě put (prodejní) opce.

 

Osoba kupující opci musí za toto právo zaplatit určitou cenu vystaviteli opce (prodávajícímu). Cena opce se taktéž nazývá „opční prémie“.

Je zásadní pochopit, že v případě opce mají kupující a prodávající odlišné povinnosti a práva. Každá strana očekává opačný vývoj trhu. Možná ztráta pro osobu kupující opci je omezena na cenu, kterou musela zaplatit za získání (opčního) práva. Oproti tomu osoba prodávající opci může čelit neomezené ztrátě.

Podkladovým aktivem opce může být vedle komodit, akcií a obligací také cizí měna, akciový index nebo i futures a swap.